Jdi na obsah Jdi na menu
 


Muzeum - pokračování

2. 8. 2017
Dne 1. srpna 2017 ve 14 hodin otevřela firma Mikov ve spolupráci s městem Mikulášovice Muzeum nožířské tradice. Nově se již nenachází v areálu firmy, ale v prvním patře objektu Informačního střediska přímo na náměstí. Muzeum tím získalo větší a důstojnější prostory pro svou sbírku.
To je ale bohužel jediné co se změnilo. Nehodnotím sbírku nožů jíž je muzeum věnováno především. Má pozornost se zaměřuje pouze na část, která je věnována kancelářské produkci.
 
Té je věnována jedna samostatná místnost která obsahuje několik menších a větších vitrín. Sbírka je velice malá a s ohledem na množství výrobků vyrobených ve firmách Kunert a Mikov za posledních skoro 90 let, se opravdu jedná o pouhý zlomek produkce. Ale chápu, že toto je způsobeno absencí člověka, který by se rozšiřováním sbírky přímo zabýval a cíleně vyhledával nové exponáty.
 
Jak jsem se zmínil v posledním příspěvku na toto téma, tak opět musím konstatovat, že se ve sbírce stále nacházejí výrobky které dle mého názoru nemají s místní produkcí nic společného. Například výrobky německých firem Soennecken (litinový děrovač), Heinrich Heinrich Metallwarenfabrik (stolní ořezávátko Hema), Emil Grantzow (stolní ořezávátko Avanti) a Wulff & Sager (sešívačka Trioh). Dále se zde nachází dvakrát stejný model sešívačky od československé firmy Popek a jedna sešívačka od rakouské firmy SAX, model Frog. Plus dva výrobky o jejichž původu mám silné pochybnosti.
Pokud by se mělo jednat o sbírku věnovanou této výrobě všeobecně, tak ano, jestliže ale to má být místní výroba, tak mi uniká smysl umístění těchto výše vypsaných modelů ve sbírce.
 
Uspořádání výrobků jako takové je taky problematické, nevidím důvod aby tam byl ten či onen výrobek víc jak jednou, pokud tedy nemá nějakou odlišnost či vylepšení oproti předchozímu typu. To by ale mělo být opět uvedeno v popisku. Stolní ořezávátka jsou zase otočena kličkou k návštěvníkovy, tu zajímavější stranu bohužel nikdo neuvidí
Součástí této expozice jsou trochu nelogicky i písemné a obrazové materiály související s nožířskou výrobou. Ke kancelářské produkci jsou snad jen dva obrázky.
 
Dále se návštěvník nedozví nic na téma konkrétních výrobků, tedy číselné označení a doba produkce (třeba i formou: 50. léta). Nikde není žádný štítek s popiskem, přitom tyto informace nejsou neznámé a vše lze dohledat. Například takové děrovačky KIN 602, 640 a 641 se vyrábějí od roku 1978. Sešívačka KIN 412 se vyráběla od března 1977 a model KIN 404 od září 1978.
 
Osobně vidím problém v tom, že se jako návštěvník v podstatě nedozvím vůbec nic, uvidím pouze přehlídku starých a nic neříkajících sešívaček a děrovaček ve vitrínce. Informační hodnota z návštěvy je v podstatě nulová. Nikde není zmínka o tom, odkud se tady ve městě vzala kancelářská výroba a která firma to zde založila. Toto je problém muzea od jeho samotného počátku v roce 2012.
 
Ano, Mikov s novým majitelem říká, že chce muzeum dál rozvíjet a že toto není konečný stav. Budu věřit, že pozornost ve vylepšování bude věnována také kancelářské části která si to dle mého soudu zaslouží. Tedy rozšíření sbírkových předmětů a celkové zkvalitnění expozice.